20.11.2011 - Úspěch ZCH v soudním řízení vyplnil mezeru v insolvenčním zákoně
Advokátní kancelář ZCH úspěšně napadla rozhodnutí krajského soudu, kterým tento soud odmítnul přihlášku našeho klienta do insolvenčního řízení z důvodu jejího opožděného podání. Vrchní soud potvrdil právní názor advokátní kanceláře ZCH a svým usnesením KSPH 41 INS 2804/2010, 1 VSPH 663/2011-P226-10 zrušil rozhodnutí krajského soudu a nařídil mu, aby předmětnou přihlášku podrobil pravidelnému režimu přihlášek pohledávek.
Náš klient uplatnil svou pohledávku dle § 166 insolvenčního zákona odpovídající zástavnímu právu k nemovitostem sice po uplynutí lhůty k podávání přihlášek pohledávek, avšak pouze z toho důvodu, že tyto nemovitosti (zastavené nemovitosti ve vlastnictví osoby odlišné od insolvenčního dlužníka) byly sepsány do majetkové podstaty až po uplynutí přihlašovací lhůty a že o tom nebyl insolvenčním správcem vyrozuměn. Přihlášku tedy podal až poté, kdy fakticky zjistil, že předmětné nemovitosti sloužící k zajištění jeho pohledávky byly sepsány do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka.
Vrchní soud v Praze jako odvolací soud na základě odvolání advokátní kanceláře ZCH judikoval, že na takovou přihlášku nelze aplikovat pravidelnou přihlašovací lhůtu určenou pro ostatní věřitele, neboť v jejím průběhu náš klient věřitelem insolvenčního dlužníka nebyl. Náš klient se věřitelem insolvenčního dlužníka stal až po uplynutí pravidelné přihlašovací lhůty v důsledku zápisu zastavených nemovitostí do soupisu majetkové podstaty insolvenčního dlužníka.
Toto rozhodnutí vyplnilo mezeru v insolvenčním zákoně a výrazně tak napomohlo jeho logickému výkladu, když insolvenční zákon výslovně neupravuje podmínky uplatnění pohledávky na uspokojení z majetku poskytnutého k zajištění, která vznikla až po rozhodnutí o úpadku dlužníka (§ 166 insolvenčního zákona).